letecký pohled na Údavy hasičská soutěž opravená zbrojnice Údavské osmičky hasičská fontána rybářské závody hasičská soutěž

Historie obce

Informace v tomto oddílu jsou čerpány z publikace kronikáře SDH Oldřicha Milta a kronikáře obce Otakara Formánka "Údavy - historie a současnost obce a SDH", doplněné o nové údaje a obrázky. Knížečku je možno ještě neustále zakoupit v hasičské hospůdce "U lípy" nebo přímo u kronikáře sboru Oldřicha Milta za 50,- Kč. Můžete nás také kontaktovat e-mailem nebo telefonicky. Historické dokumenty včetně kronik najdete v sekci Archiv obce.

Publikace Údavy

 


 

Údavy – základní data

Malá obec, ležící na silnici I. třídy č. 37 mezi Chrudimí a Ždírcem nad Doubravou, je položena v mělkém údolíčku na místě mnoha pramenů, z nichž je voda odváděna do Barchaneckého potoka a odtud do řeky Chrudimky. Nadmořská výška obce se pohybuje mezi 560 – 570 m.n.m. Hlavní silnice vedoucí obcí je zároveň hranicí dvou CHKO, a to Železných hor na straně západní a Žďárských vrchů na straně východní. Lze odtud tedy podnikat řadu výletů do zajímavých míst těchto turisticky atraktivních oblastí.

V Údavech se dnes používá 50 čísel pro objekty. Z toho 30 je pro trvale obývané domy - jedná se o 29 budov, jedna má 2 čísla. Šestnáct domů je rekreačních nebo nevyužívaných a 4 čísla byla používána pro dnes již zaniklé objekty, např. bývalou nádražní budovu.

mapa

 


 

Tajemství názvu obce

Název obce Údavy od nepaměti zaměstnává fantazii jejich obyvatel i návštěvníků a poskytuje prostor pro různé spekulace. Jediným oficiálním pramenem je IV. díl publikace Místní jména v Čechách, jejich vznik a změny od autorů Antonína Profouse a Jana Svobody z roku 1957. V něm se dočteme, že „toto jméno povstalo z pejorativa údava, které bylo utvořeno od slovesa udáviti, zardousiti, uškrtiti". Z toho pramení názor, že zde došlo k násilnému činu nebo že tu nějací násilníci žili.

Ústním podáním se pak do současnosti přeneslo několik legend, které nám přibližuje kniha Divnopis 2 od autorů Marka Janáče, Pavla Tumlíře a Milana Harvalíka z roku 2008. Jednou z nich je postupné zkomolení sousloví „U vdovy". Osamělých vdov bylo i ve středověku jistě dost, ženy většinou své hospodáře přežijí...Další hovoří o tom, že u jakési bývalé kapličky oral sedlák na poli s volem a zřejmě tomu zvířeti tak přitáhl opratě, že se mu jeho tahoun začal dávit. No a druhý sedlák, co tomu přihlížel, začal křičet na poplach „Ou, dáví!" A název Oudavy byl na světě. Dnešní podoba jména Údavy se používá teprve od roku 1927 a nepodařilo se zjistit důvod úpravy ani dohledat oficiální oznámení o změně názvu obce.

Ať je to, jak je to, většina místních jmen vznikala kdysi tak, že nebyla vytvořena obyvateli onoho místa, nýbrž lidmi z okolí. Jak oni tomuto místu říkali, tak se po kraji rozneslo a vžilo.

Dle názoru odborníků z poradny Ústavu pro jazyk český ČAV jsou pozdější ústně podávané legendy snahou o potlačení původního hanlivého označení místa.

Dnes se už v Údavech nedáví ani lidé, ani volové. A pokud by se nějaký vůl přece jen udávil, vem ho čert. Na svou vesničku budeme hrdí díky dobrým lidem, kteří tu dnes žijí.


 

V mlze dávných časů

Všechny dějiny obcí začínají svorně citováním první písemné zmínky. Od té se pak většinou odvíjejí různá výročí a s nimi spojené oslavy. Podle těchto zvyklostí bychom měli v letošním roce oslavit 575. výročí naší obce. První zmínka je totiž již z roku 1437 a pochází z listin českého, uherského, lombardského a římského krále a poté i římského císaře Zikmunda Lucemburského, syna našeho „otce vlasti" Karla IV. Zikmund v našich zemích není příliš oblíben díky boji proti husitům a upálení mistra Jana Husa, nicméně velmi pečlivě zaznamenával všechny své vladařské aktivity. Jeho listiny jsou shrnuty v projektu Regesta imperii Sigismundi, kde v roce 1437 v knize roudnické jsou jmenovány obce Chotibors, Wdaby, Rohosna...A stihl to právě včas, protože 9. prosince téhož roku umírá ve Znojmě.

Druhou údavskou stopou je jméno patrně chrudimské měšťanky Kateřiny Údavské, která odkázala peníze na zvon do kostela sv. Kateřiny v Chrudimi v roce 1463. Víme to díky gymnazijnímu profesorovi Čeňkovi Floriánovi, nejvýznamnější osobnosti dějin chrudimského městského archivu v první polovině 20. století. Publikováno bylo v časopisu Společnosti přátel starožitností. Není to sice přímo zmínka o Údavech, ale odkud ta paní asi mohla být?

Další zmínky již směřují k osobnostem našeho regionu, a to především k významným rodům Trčků z Lípy a pánů z Předboře. Tyto dva rody působily v 16. století paralelně vedle sebe a docházelo mezi nimi k převodům majetku. Trčkové sídlili mimo jiné i v Chotěboři a vladykové z Předboře v té době vlastnili Studenec. V roce 1536 dostává studenecké panství od svého otce Jan z Předboře a hned v příštím roce 1537 přikupuje ke svému panství Zubří s přilehlými vesnicemi a v roce 1556 dalších 17 vesnic od Viléma Trčky z Lípy. Ten byl majitelem Opočenského panství a hejtmanem Hradeckého kraje, nicméně rok po své svatbě se zbavuje majetku ve prospěch pánů z Předboře (rozprodává i majetek kláštera Vilémov včetně několika vesnic).

V roce 1564 předává Jan z Předboře svůj studenecký majetek svému synovi Janovi. Ve Studenci jde stále o středověkou tvrz, která je poprvé připomínána roku 1314. Panství se ale utěšeně rozrůstá, a tak jako všude jinde, majitel obesílá okolní vsi s upomínkou výplat. Dokumenty z této doby zpracoval již před sto lety c.k. konservátor a gymnasijní profesor August Sedláček v Obeslání výplat 1550 – 1628 (E 17), kde v roce 1574 „obsílá výplatou vsi celé Audawy s rychtou výsadní v Audavech". Výjimku činil rychtář, který měl tehdy rychtu výsadní, tedy neplatil z ní, ale měl jiné povinnosti, např. držet jednoho koně k vojenským tažením a pro potřeby panské. Dohlížel na robotníky, šenkoval panské pivo, vybíral úroky a řídil polní práce. Rychta podle pamětníků bývala v č.p. 6 („u Dočekalů").

U Dočekalů

Jan z Předboře ml. je dobře zapsán u císaře Rudolfa II. a roku 1580 od něj dostává svolení k prodeji některých vsí v Čáslavském kraji a zároveň zápis tohoto aktu do zemských desek. Dokument je součástí digitální knihovny Českých sněmů, svazek V., a pro zajímavost jej přepisujeme.

  • NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1580, 14. listopadu

Rudolf Druhý etc. Urozený a statečný, věrní naši milí!

Věděti vám milostivě dáváme, že jsme z plnosti moci, jakožto král Český, k dědičnému prodaji slovutnému Janovi Předborskému z Předboře na Studenci, věrnému našemu milému, vsí zápisných v kraji Čáslavském ležících, jmenovitě vsi Lhoty Šimkovy, jinak Divůčkové, vsi Vesce Horní, vsi Vesce Dolní, vsi Kladrub, vsi Štěpanova, vsi Podmoklan, vsi Branišova, vsi Slupne, vsi Lán, vsi Hudce, ve vsi Studenci, což tu zápisného jest, vsi Oudavy s rychtou vejsadní, vsi Stružnice s dvory kmetcími, s platy, s dědinami, lukami, s rybníkem Oudavským, vrbinami, lesy, porostlinami, horami, s rybníčky, potůčky, s krčmami, kurmi, s vejci, ospy, s robotami s plným panstvím, žádné vlastnosti sobě, dědicům našim a budoucím, králuom Českým, ani žádným duchovním neb jiným osobám, kterýmž předešle ta vejplata náležela, tudíž dále nepozuostavujíc, s lidmi osedlými i neosedlými, aneb z těch gruntuov sběhlými, v těch mezech a hranicích, v nichž ty vesnice náleží, povoliti ráčili; jakž smlouva trhová skrze urozeného Viléma staršího Oprštorfa z Dubu a z Fridštejna na Slavěticích, radu naši a nejvyššího mincmejstra království Českého, a slovutného Urbana Pfefrkhorna z Ottopachu na Krásné Štěpnici, vejběrčího našeho dědičného posudného v městech Pražských, věrné milé, jakožto komisaře k tomu obzvláště nařízené, s nadepsaným Janem Předborským v sobotu po přenesení svatého Václava (5. března) tohoto vosmdesátého léta učiněný o tom šíře vysvědčuje. Tak že svrchu jmenované vesnice s jich příslušenstvím dále na budoucí a věčné časy již více nemají slouti a býti zápisné, než dědičné jako jiní dědiční statkové etc. Dán na hradě Pražském v pondělí po sv. Martinu léta etc. vosmdesátého.

Jan z Předboře ml. umírá rok poté a jeho majetek přechází na manželku Annu Haugvicovou z Biskupic. Ta pak panství prodává a dochází k častým změnám majitelů. Jeden z nich, Vlachyně z Říčan, postupně v letech 1593 - 1597 přestavuje tvrz na renesanční zámek a tím místo získává i nový název Nový Studenec. Stavbu však dokončuje až v roce 1612 Bohuchval Jaroslav z Náchoda, pán na Boskovsteině, Předboři a Novém Studenci.

Na obrázku zámek Nový Studenec kolem roku 1900...

zámek Nový Studenec

...a dnes

Studenec dnes

 

Odkazem od Mariany z Náchoda, vdovy po výše jmenovaném, získal majetek její druhý manžel Jiří Adam z Roupova, který se však „zapletl" do protihabsburského povstání českých stavů v letech 1618-1620 a majetek mu byl v roce 1622 zabaven. V roce 1623 konfiskát koupila Marie Magdaléna Trčková z Lobkovic, která jej držela až do roku 1634, kdy byl opět ve prospěch císaře zkonfiskován, a to za účast Adama Erdmana Trčky v údajném protihabsburském spiknutí Albrechta z Valdštejna. Trčka byl s Valdštejnem spřízněn (jejich manželky byly sestry) a byl jeho blízkým spolupracovníkem. Společně však byli oba zabiti při známé likvidační akci v Chebu. Krátce po zavraždění A. E. Trčky umírá i jeho otec Jan Rudolf a tím vymírá rod po meči.

Seznam zabaveného majetku dle císařského patentu ze dne 29.3.1634 vypadá takto:

  • Statek Studenec Nový č. Dolní (kraj Čáslav. okres Chotěboř), který Maria Majdálena Trčková po Jiřím Adamovi Roupovci l. 1623 za 18.000 zl. rýn. Koupila, l. 1630 za 37.709 zl. rýn. odhadnutý, totiž: zámek Studenec s pěti dvory poplužními, zejména dvůr pod zámkem a dvory ve vsích Libicích, Hranicích, Kladrubech a Kocourově, z nichž poslední tři předešlé byly jenom dvory sedlské ; 19 vesnic se 70 poddanými usedlými (30 s potahy a 40 chalupníků), zejména Lhůta (Lhota) s 5 poddanými, Lany s 5 poddán.. Hranice s 3, Kladruby s 3, Libice s 7, Lhotka Žebrací č. Libická s 3, Sokolovec dolní s 2, Sloupnej (Sloupne) s 4, Štiková s 3, Vesce dolní s 3, Vesce horní s 3, Podmoklany s 3, Branišov s 3, Studenec s 4, Hudec s 5, Rovné (Rovnej) s 4, Kocourov s 3, Oudavy (Údavy) s 4 a Stružinec s 3 poddanými.
  • Tento statek se statkem Doubravicemi v summě odhadní 63.471 zl. rýn. postoupen byl dědičně vedle cis. resoluce z dne 23. srpna 1636 Hendrichovi mladšímu Kustošovi sv. pánu ze Zubřího a z Lipky za jeho pohledanosti 77.500 zl. rýn., které měl za starým a mladým Trčkou, a poněvadž Kustoš z těchto pohledanosti 20.000 zl. k ruce císaře slevil, prominut jemu byl nejenom zbytek summy odhadní, nýbrž i díl dluhů Trčkovských na tyto statky vykázaný.

Pro zajímavost dodejme seznam naturálií s cenami:

  • K těmto svrškům náleželo: 10 volů po 14 zl , 14 krav po 10 zl., 2 býci po 14 zl , 5 jalovic tříletých po 8 zl., 21 jalovic dvouletých po 4 zl., 2 jalovice roční po 2 zl., 2 bejčata dvouletá po 4 zl., 4 býčci roční po 2 zl., 2 roční výřezci po 4 zl., 16 telat po 2 zl., 54 staré ovce po 1 zl. 45 kr., 114 jehňat po 85 kr., 2 berani po 2 zl., 5 jehnic po 1 zl., 30 ročních ovcí po 35 kr. ; 193 korce žita po 1 zl. 10 kr., 11 husí starých po 15 kr.. 4 husy mladé po 12 kr., 27 slepic s kohouty po 7 kr., 37 kuřat po 5 kr., 1 krocan za 45 kr. a 1 slepice indiánská za 40 kr.

Studenecké panství tedy získává Jindřich Kustoš ml. ze Zubří a Lipky, který byl napřed ve službách u pánů z Pernštejna, později vrchním regentem statků Trčkovských. Pro svou věrnost králi byl povýšen (18. října 1630) do stavu panského a stal se c. k. radou a generálprofiantmistrem, královským místodržícím a podkomořím králové (1647 – 57). Zemřel r. 1658.

Z jeho panování v našem regionu je záznam v Berní rule (8, 283) z roku 1654. V ní se dočteme „Audawy, panství Nový Studenec v čáslavském kraji". Berní rula je náš nejstarší katastr, vzniklý v období hospodářské konsolidace po dlouhodobém rozvratu a devastacích za třicetileté války, uzavřený roku 1654. Představuje soupis a popis všech obcí (vesnic, městeček i měst) podle jednotlivých panství a tehdejších krajů.

Rod Kustošů vymřel až na konci 19. století, nicméně vnukové nabyvatele Jindřicha Kustoše majetek postupně rozprodávali, takže na přelomu století 17. a 18. přechází panství, a s ním i Údavy, do rukou rodu baronů Leveneur z Grünwaldu, původem z Lucemburska (v Čechách od 17. století, šlechtický stav 1682, rytířský stav 1705, stav českých svobodných pánů1727). Tento rod v kraji působil až do poloviny století devatenáctého a v údavské kronice již je na něj vzpomínáno jako na „staré časy". Tato doba však už byla přechodem k samosprávným celkům, kdy mohly obce již v průběhu první třetiny 19. století vykoupit rychtu a hospodařit jako svobodné statky. Tento proces byl završen roku 1848 definitivním zrušením roboty.

V Údavech jako upomínku na tuto dobu máme na návsi kamenný kříž, na němž je nápis:

Tento Křýž gest wýzwyžen

za Franze Dočekala Končela

a vssech obivatelu v obci Audavské

28. Června 1834

František Dočekal je tady už uveden jako konšel, tedy radní nebo starosta. Lze se jen dohadovat, zda v té době právě nedošlo k vytvoření podmínek vzniku místní samosprávy.

křížek na návsi

K předchozím odstavcům a informacím připojujeme několik vysvětlujících řádků:

Poplužní dvůr (lat. Praedium, něm. Meierhof) je historické označení pro panský (neboli vrchnostenský) dvůr, ke kterému náležela panská půda. Český název pochází od označení staré měrné jednotky popluží, kterým se také někdy zjednodušeně nazýval dvůr sám.

Součástí poplužního dvora byly hospodářské budovy a tzv. kmetcí (neboli selské) grunty (dvory) s rustikálními (selskými) pozemky. Vlastní personál v čele s šafářem byl na poplužním dvoru minimální, protože část práce zastali poddaní v rámci svých robotních povinností a námezdní pracovníci. Také dobytek se často v poplužních dvorech až do zrušení roboty v roce 1848 nechoval, neboť držitel poddanského gruntu měl povinnost robotovat jistý počet dní buď sám, nebo s vlastním potahem.

Změny v hospodaření na poplužních dvorech přinesl rok 1848 s definitivním zrušením roboty. Dvory již nebyly spravovány v rámci jednotlivých panství, ale staly se klasickými statky. Termín poplužní dvůr se nicméně udržel až do poloviny 20. století a označoval jakýkoliv statek v pronájmu.

Na kmetcích dvorech seděli hospodáři. Vrchnost od nich vybírala zejména pravidelné peněžní dávky ve dvou termínech (na svátek sv. Jiří – 23. dubna a na svátek sv. Havla – 16. října. V celocírkevním kalendáři se památka sv. Jiří slaví dne 23. dubna. U nás je však s ohledem na český národní svátek sv. Vojtěcha slavena až den následující), dále tzv. ženní peníze podle velikosti usedlosti (v zásadě 1 groš z každého prutu polí) a poplatky v naturáliích (ve smlouvě se uvádí konkrétně vajíčka, slepice a obilí). Poddaní byli také povinni robotovat na panském.

Protože ještě i dále narazíme na starší české míry, připomeňme si je v následujícím seznamu:

loket český = 59,14 cm – 59,3 cm = 3 pídě po 19,71 cm

píď = 8 palců po 24,64 mm = 10 prstů = 40 zrnek po 4,92 mm = 19,71 cm

dlaň = 4 prsty = 7,88 cm

střevíc = stopa = 4 dlaně = 29,6 cm až 31,32 cm

pěst = 4 palce = 9,856 cm (míra pro výšku koně)

palec, později coul = 2,46 cm

kročej = 1 1 lokte, ale také 2 lokte

sáh = 3 lokte = 1,778 m

provazec = 52 lokte

hon = 5 provazců = 153,76 m

míle česká = 12.600 loktů = 7,126 km – 7,4985 km

prut = 8 loktů

rybářský provazec = 22 lokte


 

Na závěr tohoto oddílu pátrání po údavských stopách v dávné historii ještě uveďme pravděpodobně první zobrazení Údav na mapě. Jedná se o mapu Království českého od Jana Kryštofa Müllera z roku 1720, kde se objevuje další varianta přepisu názvu naší obce – Autawi.

stará mapa

Co dodat? Snad jen to, že Údavy jsou tu již minimálně šest století a že se za tu dobu příliš nerozrostly. Od počátku své existence leží na obchodní cestě z Chrudimi, která ve Ždírci navazovala na známou Libickou stezku, jež spojovala Čechy s Moravou, konkrétně župní hrady v Čáslavi a Brně. Z těchto dob však neznáme jediné jméno bývalých obyvatel, jak se vsi dotkly historické události jako husitství, třicetiletá válka apod. O životě našich předků tedy můžeme jen spekulovat a zapojit naplno svou fantazii.

Z mlhy zašlých časů se nám začínají rýsovat obrysy lidí, událostí a celkového života obce až kolem poloviny 19. století. Některé z nich již známe jménem, víme, v kterých staveních bydleli a jaké pozemky jim náležely. V mnoha případech jsou to přímí předkové některých současných obyvatel.

 


 

19. století a příběh údavské školy

 

Od roku 1849 vlastnil panství studenecké Antonín z Vlkanova a po něm od roku 1867 Filip Goldreich z Libice (cena 260.000 zlatých). Tento původně nepříliš majetný syn z židovské rodiny se svou pílí a podnikatelským duchem vypracoval a panství zvelebil tak, že byl v roce 1870 povýšen do šlechtického stavu a byl mu přidělen přídomek „z Bronecků". S tím se setkáme o něco dále při rozvoji školství v jeho panství.

Druhá polovina 19. století je dobou osamostatnění se obce a také dobou velkého rozvoje. Od roku 1869 už máme podrobné statistiky díky sčítání obyvatel.

Vývoj  počtu obyvatel Údav:

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet ob. 246  259  237  236  268  276  251  179  163  161  131  105  103 

Z doložených čísel je patrné, ve kterých obdobích měly Údavy nejvíce obyvatel, a tím pádem také početnou skupinu školou povinných dětí. Například v roce 1878 jich bylo 48! Ale vraťme se o několik desítek let zpět. Údavská drobotina navštěvovala odedávna školu v Horním Studenci. Údaje o ní a o vzniku školy v Údavech jsme čerpali s laskavým svolením stružineckého kronikáře Miloslava Boušky z jeho práce „Co (ne)víme o škole v Horním Studenci a v Údavech", kterou napsal ke stoletému výročí začátku budování údavské školy v roce 1995.

Škola v Horním Studenci je jasně doložena již v roce 1772, na konci 18. století však již byla notně zchátralá, takže škola nová byla dobudována v roce 1810. O vzdělávání, a tedy i o stavby školy se v obou těchto případech postarali na tu dobu poměrně osvícení páni  Leveneur z Grünwaldu.

V roce 1870 byl vydán nový školský zákon (starost o školy převzaly obce), populace neustále narůstala a škola 60 let stará přestávala stačit kapacitně i technicky. A to je začátek snažení o výstavbu nové školní budovy v Horním Studenci, přeneseně pak oddělené expozitury v Údavech. V roce 1882 už dokonce okresní školní rada v Chotěboři nařídila zřízení čtvrté třídy pro nadměrný počet žáků, ale studenecká rada s pánem z Goldreichu v zádech se postavila proti, protože by se musela stavět nová budova a to by bylo finančně velmi nákladné. To byl signál pro zahájení „odškolení" obcí Údav a Stružince od školy v Horním Studenci. V roce 1884 se do případu vložil c.k. školní inspektor a 21. února s komisí měřil vzdálenost z Údav a Stružince ke škole ve Studenci. Od školy do Údav naměřili 1540 sáhů, tj. 2919 metrů. A protože šli v zimě a ve sněhu, museli konstatovat, že podmínky pro školní docházku jsou těžké a doporučili zřídit školní expozituru v Údavech pro obce Údavy a Stružinec. Po několikaletých sporech, podávaných stížnostech a rekurzech bylo s konečnou platností v roce 1895 Veleslavnou c.k. zemskou školní radou rozhodnuto o rozšíření školy ve Studenci a o vybudování expozitury v Údavech. Místní školní rada pak dala vyhotovit plán pro stavbu školy v Údavech. Pán Goldreich z Bronecků byl donucen dojet do Údav a dohodnout s tehdejším starostou Josefem Stehnem (hostinský, pozdější hostinec U Pecinů) a zastupiteli místnost pro expozituru nebo stavbu nové budovy. Zvítězila druhá možnost a v říjnu 1895 se začalo stavět. Školní budovu dala rada zhotovit staviteli Fr. Fialovi z Hlinska.

29.10.1896  byly budovy v Údavech i nová škola v Horním Studenci úředně přijaty a 2.11. nastalo loučení s původní starou školou . V Údavech začalo vyučování 1.1.1897 a docházelo sem 51 údavských dětí. Stružinečtí expozituru dočasně bojkotovali s tím, že chtějí raději do školy „mateřské" v Horním Studenci (chtěli původně expozituru vlastní ve Stružinci), nicméně okresní školní rada jim v srpnu 1897 nařídila posílat děti do údavské školy, která k tomu účelu byla vybudována.

Následně došlo k tomu, že stružinecké děti do školy v novém školním roce nechodily vůbec, až zásahem okresní školní rady a výslechem rodičů v Chotěboři v říjnu 1897 se poměry uklidnily a děti z obou obcí již od té doby společně navštěvovaly údavskou školičku. V roce 1898 – 99 pak byla škola vybavena novými lavicemi, zřízeno cvičiště, zahrada oplocena a osázena ovocnými stromky. A protože dětí bylo stále dost (v roce 1908-09 jich bylo 82!), už v roce 1908 podala údavská školní rada návrh na přístavbu, a to tak, že lepší variantou je dostavět patro než přízemek. V květnu 1909 bylo vypsáno výběrové řízení na dostavbu a v listopadu toho roku byla škola zkolaudována.

Pohlednice z roku 1910 s novou nástavbou školy

Pohlednice z roku 1910 s novou školou 

Na fasádě stálo napsáno:

V práci a vědění je naše spasení

A tak škola v Údavech fungovala až do svého zániku v roce 1975, kdy už bylo ve třídě jen 12 žáků. Předtím však ještě při opravě omítky v roce 1973 zmizel i onen nápis. Záchraně školy nepomohla ani delegace MNV Údavy se zástupci rodičů z Údav i Stružince, která se na ONV v Havlíčkově Brodě snažila odvrátit toto rozhodnutí.

Seznam řídících učitelů v údavské škole:

Jaroslav Buzek, František Ježek, Otakar Pelikán, František Salaquarda, Karel Martinů, Miloš Carda, Zdenka Jeníčková a František Jílek.


 

Několik fotografií z historie údavské školy

Školní rok 1947-48, řídící učitel Karel Martinů

1947-48

60tá léta, v budově školy sídlí i MNV ( Místní národní výbor )

60tá léta

60tá léta, za katedrou poslední ředitel František Jílek

František Jílek

Vysvědčení 1970, 5 let před zánikem školy

Vysvědčení 1970


 

Vraťme se ještě do závěrečných let 19. století. Zatímco ještě v roce 1869 bylo v obci 34 budov, v roce 1900 jich bylo již 43. Tento stav se směrem k dnešku měnil vlastně již minimálně. Roku 1892 jmenovaný osvícený starosta Josef Stehno nechal postavit obecní chudobinec, dodnes nazývaný „domek" jako číslo 42. Na přelomu století jej nahradil ve funkci starosty Jan Drápalík. Josef Stehno se jako hostinský dostal do finanční nouze a byl nucen hostinec i s pozemky prodat Vincenci Pecinovi. Zanedlouho po prodeji ukončil svůj život sebevraždou v domku svého otce v č. 40.

 

20. století – války, změny režimů a obnova

 

   Jak už jsme se dočetli výše, hlavní aktivitou před první světovou válkou byla přístavba tehdy ještě oudavské školy za starostování Jana Drápalíka. Za jeho mandátu vznikl v obci na konci roku 1902 Sbor dobrovolných hasičů.

  •  Zřejmě jediným čestným občanem Údav se stal 13.5.1905 nejvyšší zemský maršálek kníže Jiří z Lobkowitz.

   Jan Drápalík v roce 1909 rezignoval a na rok ho vystřídal Josef Wasserbauer. V roce 1910 je pak voleno nové zastupitelstvo a starostou se stává krejčí Jan Stehno. Na počátku 20. století prudce narůstá počet obyvatel a v obci působí řada řemeslníků. Pro ilustraci uveďme alespoň ty, o nichž víme – byli tu hostinský, krejčí, tesař, kovář, obuvník, truhlář, obchodník a kromě nich hlavně dělníci, tkalci a rolníci. Obec měla svého hajného a cestáře. Těsně před světovou válkou se také začal psát příběh železniční zastávky.

  •  Roku 1874 byla zprovozněna železniční trať Pardubice – Havlíčkův (tehdy Německý) Brod. Roku 1914 začala jednání o vybudování zastávky, která byla navržena na pravé straně kolejiště ve směru od Pardubic, tedy na oudavském katastrálním území. Na stavbu, která započala v roce 1918, přispělo více obcí, nejvíce Oudavy a Stružinec po 1000 Kč. Údajně na přímluvu státních drah z Vídně a „jiných pánů“ povolil tehdejší zastupující starosta Vincenc Joska, aby se zastávka jmenovala Stružinec. Otevření zastávky se odehrálo 19.4.1919 a na dobové fotografii vidíte její původní podobu.

Nádraží stružinec

  • Za tzv. „první republiky“ byla trať značně vytížená, v roce 1935 se dokonce přistavovala druhá kolej. V této době již údavským zastupitelům vadil název zastávky (adresa byla Nádraží Stružinec, Údavy č.p.45). Proto se všemožně snažili o zpětné přejmenování, dokonce to podpořili návrhem zvýšené subvence při přestavbě, ale ani komisionální řízení na zastávce z roku 1938 kýžený efekt nepřineslo. Přestavba budovy se odehrála až po druhé světové válce a stanice fungovala do konce osmdesátých let.

Nádraží stružinec 80tá léta

  • Od té doby chátrala, až v roce 2009 s ní České dráhy udělaly rázný konec demolicí. Od té doby tu stojí dřevěný přístřešek s hrdým původním názvem Stružinec.

 Nádraží Stružinec dnes

 

    První světová válka těžce dopadla i na naši vesnici. Celkem narukovalo 43 údavských mužů, z toho 13 se jich už nevrátilo. Pamětní deska, instalovaná zásluhou L. Trpkoše na penzionu "U Pecinů", oběti válek připomíná:

 Pamětní deska

Všechny základní potravinybyly prodávány na lístky a jejich ceny rostly v řádech stovek procent. Například máslo i chléb se vyšplhaly až na hodnoty kolem 50 korun. Do obce docházela každý týden tzv. „rekvizice“, která rolníkům a domkářům zabavovala naturálie pro státní účely. Začalo se více krást a obecní orgány byly nuceny udělovat pokuty za kradené husy, dřevo apod.

   Teprve konec války a vznik Československé republiky v roce 1918 přináší úlevu a dobu pro zotavení zadlužené obce. Právě z důvodu zadlužení se odkládá např. pořízení zvonu a jiné investice. Na oslavu vyhlášení republiky pořádala obec průvod s lampiony, kterého se zúčastnil i hasičský sbor. Hned po válce se na starostenský post vrací Jan Stehno. Narůstá počet obyvatel, v roce 1921 jich je historicky nejvíce – 276. V obci se rozvíjí obchod i pohostinství.

Na pohlednici z roku 1925 vidíme hostinec s obchodem F. Lupoměského, ještě bez pozdější přístavby.

Hostinec u Lupoměských

František Lupoměský ke svému obchodu dostává licenci i na hostinskou činnost a v roce 1929 zprovozňuje nově přistavěný sál. Společně s úpravami v hostinci U Pecinů, který po první válce převzal Adolf Pecina, jsou tedy v obci dva hostince i s koloniály. Od jara 1929 platil výnos, že z každé zábavy odváděli hostinští poplatek obci ve výši 40 Kč.

Hostinec U Lupoměských během 2. sv. války nebo těsně po ní...

Hostinec U Lupoměských během 2. sv. války

...a ve stejné době hostinec U Pecinů

Hostinec U Pecinů

  •  V roce 1925 zastupitelstvo přistupuje k elektrifikaci obce, proces bude ovšem dlouhodobý, ještě v roce 1938 ji musí odmítnout z finančních důvodů. A to zanedlouho přijde válka…A tak elektrický proud dorazí do Údav až 12.10. roku 1951. Od jara 1950 se prováděly rozvody v domech, stavěly sloupy pro vedení drátů a kopal se výkop k transformátoru ze Všeradova. Už v roce 1954 „v červnu tohoto roku zřídil Mareček Otto první televisní přijímač s anténou a hromosvodem na svém domku č. 9.“ A v prosinci téhož roku se poprvé rozsvítily žárovky i na železniční stanici, která byla do té doby osvětlována petrolejovými lampami.

    Roku 1929 byla zima velmi tuhá, teploty dosahovaly až k -40o stupňům Celsia. Pomrzlo mnoho ovocných stromků, uhynula spousta zvěře a ptáků. V roce následujícím zase přišla na konci října tak silná sněhová vánice, že polomy v lesích zasáhly více než polovinu všech porostů. Předtím se ale slaví první údavské obžínky.

 První údavské obžínky 1930

   V roce 1931 bylo voleno nové zastupitelstvo a novým starostou se stává Arnošt Jeníček. Zároveň je jmenována letopisecká komise a kronikářem obce je zvolen Antonín Trpkoš. Od tohoto data je vedena obecní kronika, předtím tomu tak nebylo. Nové vedení obce se pouští do dalších aktivit – v roce 1932 je zřízena první benzínová pumpa, na návsi poblíž haltýřů je vykopána obecní studna a obec objednává knihy do obecní knihovny.

  •  Z důvodu pořádku v obci zastupitelé vydávají nařízení o tom, že kočující společnosti se v obci netrpí a jsou vykázány na obecní pastviště před chudobincem. Plat za místo pro jeden povoz je 2 Kč.

    V roce 1936 odhlasováno zřízení obvodové měšťanské školy hlasy všech 12 členů zastupitelstva. Starosta A. Jeníček též prosazuje zakoupení secího stroje zn. Pracner za 2500 Kč, platba byla provedena hotově. Atmosféra v republice je již ovlivněna narůstajícím nebezpečím ze strany Německa, obec na to reaguje příspěvkem 1000 Kč na obranu státu. Mimo jiné ovšem např. zřízení telefonu se „na nynější dobu zamítá“.

  •  V srpnu roku 1936 projíždí přes Údavy cestou do Trhové Kamenice president Dr. Edvard Beneš.

    Začátek okupace v roce 1939 přinesl přerušení záznamů v kronice, poněvadž ta byla obci úředně odňata a vrácena až po osvobození. Veškeré dění válečných let zapsal až po válce nový kronikář Josef Urban.

Na obrázku Jaroslav Urban a starosta Arnošt Jeníček

Jaroslav Urban a starosta Arnošt Jeníček

  •  V roce 1939 také byla legendární zima, která údajně překonala i onu již zmíněnou z roku 1929. Sněhu bylo tolik, že se podle pamětníků „ házel na tři patra".

Pod vedením cestáře Václava Stehna ( třetí zprava ) se udržovala sjízdnost silnic

Cestář Václav Stehno s partou mužů

V létě se silnice štěrkovaly

Štěrkování silnic

    Druhá světová válka dopadla samozřejmě i na Údavy. Všechno hospodaření podléhalo řízenému německému hospodářství a pravidelně se odváděl kontingent dávek. Potraviny byly opět na lístky, večer platil zákaz vycházení. Dříví z obecního lesa se prodávalo na losy, a pokud šťastlivec nezaplatil do 14 dní, dřevo bylo prodáno dalšímu zájemci. Od roku 1941 musely být stavěny noční hlídky, ve kterých byl vždy i 1 hasič, a kontrolovaly zatemění a příchod cizích lidí do obce. Značnou osobní statečnost prokázaly rodiny Urbanových a Daleckých, které ukrývaly členy rodiny Balounovy z Rudy. Ta spolupracovala s partyzány a při razii gestapa na hájenku byl jeden z jejích příslušníků zastřelen.  Přesto zastupitelstvo pracovalo a schvalovalo některé významné akce, např. povolilo v roce 1940 stavbu benzínové pumpy u hostince Lupoměských nebo schválilo v roce 1941 návrh projektu na vybudování silnice Údavy – Stružinec – Chlum.

  •  Během války došlo i k jiným událostem, které zasáhly do životů obyvatel. V září roku 1943 došlo k požáru ve stodole Drápalíkových v č. 3. Shořela nejen sklizená nevymlácená úroda, ale i mlátička připravená na druhý den právě k mlácení.

Vyhořelá stodola u Drápalíkových

    Toužebně očekávaný konec války byl v Údavech a okolí rušný, místní muži byli vysíláni k odstraňování záseků a opravám zborcených mostků. Skupině donucené Němci k opravě mostu u rybníka Dlouhého se jen díky náletu podařilo uprchnout ke Kocourovu a tím si zachránit život. V Údavech i kolem nich se ustupující Němci střetávali s partyzány a do vsi dopadala kulometná střelba. První Rusové přijeli do Údav 10. května ve dvou autech. Okolo vsi bylo rozseto mnoho munice i zničené vojenské techniky.

   Ihned po válce byl ustaven Místní národní výbor a 27.5.1945 byl jejím prvním předsedou zvolen řídící učitel Karel Martinů. Čtyři dny nato přebírá od bývalého starosty Arnošta Jeníčka obecní agendu. Tento stav vydržel pouze rok, v květnu 1946 se konaly volby do Národního shromáždění a týden po nich se Karel Martinů vzdává předsednictví MNV. Na jeho místo byl zvolen bývalý kronikář Antonín Trpkoš.

  •  Večer 11.8.1946 přišla po horkém dni do vsi velmi silná bouřka s vichřicí, proudy vody zacpaly propusti pod silnicí a byly zaplaveny mnohé mlaty a dvory. Občané v lijavci uvolňovali odtoky, dřevo bylo splavené pod obcí. Stoletá lípa ve dvoře Františka Fidry se rozštípla vedví a jedna polovina spadla přímo na střechu chalupy. Naštěstí škody nebyly příliš velké a střechu se podařilo rychle opravit.

Rozpolcená lípa u Fidrů

 

   Rok 1947 je zapsán v historii celé republiky jako mimořádně suchý. Již od začátku června úplně vyschnul potůček protékající obcí, nebyla úroda obilí ani pastvy pro dobytek, takže ten se houfně vybíjel. Ještě na podzim prý opadávalo v lese suché jehličí ze smrků…Proto se v září vykopala nová studna u č. 2. Ještě štěstí, že úroda brambor na zimu byla vcelku dobrá.

Ani rok 1948 nebyl na úrodu bohatý. Kupodivu v obecní kronice není ani zmínky o únorových událostech a postupné změně režimu. Výraznější událostí je až doručení nového zvonu na konci roku 1949.

 Poslední zvon na hasičské zbrojnici

  •   Původní údavský zvon byl umístěn ve věžičce nad schody v č.p. 6 (u Dočekalů). Tento prasklý zvon byl přelit v roce 1842, vážil 42 kg, a prý ho přinesla jedna žena na zádech z Chrudimi za 20 krejcarů. Za první světové války byl zrekvírován do sběru kovů a použit k válečným účelům. Druhý zvon byl železný, litý u firmy Jan Pujman v Novém Ransku, a zřejmě byl objednán při výstavbě hasičské zbrojnice se zvoničkou v roce 1923. Pak přišla válka druhá a druhý zvon potkal stejný osud. Na zvoničce je tedy zvon třetí z roku 1949, vážící 40,5 kg a v tehdejších cenách za 6072 Kčs. Na jaře roku 1950, přesně 9.4., byl zvon vysvěcen a opět se začalo zvonit. Sešlo se mnoho lidí a večer byly pořádány v obou hostincích zábavy, které byly tak silně navštíveny, že výnos z nich plně pokryl náklady na zvon.

Upomínka na svěcení zvonu

   V tomto roce, 1950, je podruhé zvolen předsedou MNV Antonín Trpkoš. Začínají se také objevovat první známky kolektivizace, v srpnu po žních byla v obci vyvěšena tabule cti a hanby, kde byli jmenovitě uvedeni ti, kteří splnili nebo nesplnili kontingent dodávek státu. V roce 1952 se mlátilo při žních ještě obecní mlátičkou s elektrickým motorem vypůjčeným od mlynáře Josefa Víta z Dlouhého. Chlebové obilí, které bylo skladováno v sále hostince Josefa Lupoměského, muselo být odvedeno do státních skladů do 24.8. 

Z polních prací v 50tých letech:

Traktory  významně usnadnily práci....

Senoseč

 Senoseč v 50tých letech

 Fotogalerii obce z padesátých let 20. století najdete zde

   V létě roku 1953 rezignuje na funkci předsedy MNV Antonín Trpkoš a stěhuje se z obce. Nahradila ho Julie Korejtková.

Ale už v roce 1954, kdy se se konaly řádné volby do MNV, byl předsedou zvolen Ladislav Paulus. V tom roce byla vzata pole Marii Pecinové, vdově po hostinském Adolfu Pecinovi, občany obce do „bezplatného nájmu".

V roce 1955 byl koupen družstevně nový elektromotor o síle 10 HP, dalším výdobytkem bylo instalování obecního rozhlasu, koupeného z prostředků organizace Svazarmu. Stalo se tak dva dny před posvícením, které připadlo na 6.11. Tehdy bylo nebývale teplo, až 24o st. Celsia v odpoledních hodinách.

  • V tomto bodě končí záznamy v původní obecní kronice z roku 1932. Nezbývá nám než čerpat informace z kroniky školní a ze vzpomínek pamětníků.

Na jaře roku 1957 proběhly volby do národních výborů a novým předsedou byl zvolen Rudolf Zíb, na podzim bylo založeno jednotné zemědělské družstvo (JZD) a události v obci nabraly nový spád v rámci kolektivizace. 33 V tomto roce končí i dlouholetý ředitel školy Karel Martinů a rok nato umírá na mozkovou mrtvici. Dva roky vede školu Zdenka Jeníčková a do školního roku 1959/60 nastupuje jako nový ředitel František Jílek, který se zanedlouho (na jaře 1960) stává i předsedou MNV a je jím až do jeho zániku v roce 1976.

Cestou k volbám v roce 1957

K volbám 1957

Rok 1960 je plný změn. Republika je přejmenována na socialistickou, začíná platit nové územní uspořádání, místo Chotěboře se okres stěhuje do Havlíčkova Brodu. V obci dochází ke sloučení JZD z Údav a Stružince, ve volbách se slučují i obě MNV se sídlem v Údavech. Nové JZD dostává do vínku i nově postavený kravín (v roce 1964 se pak JZD mění na státní statek).

Začátek 60tých let před hostincem U Lupoměských

60tá léta před Lupoměskými

Ve škole začíná pracovat Mičurinský kroužek, všechny děti jsou členy Pionýrské organizace a účast dětí na vyučování náboženství klesá ze 100 na 70%... Zároveň se opravuje škola – výměna oken, nový byt učitele a natření střechy. Následující rok se přistavuje i nový dřevník. Do školní budovy je také přestěhován obchod od Lupoměských. Na přelomu roků 1965 a 66 bylo také ve škole zahájeno pravidelné týdenní promítání filmů. Filmy podle slov ředitele utvrdily vlastivědné učivo (např. Poklad na Stříbrném jezeře nebo Vinnetou). Každý rok pak škola se SRPŠ pořádala výlet s rodiči na různá místa naší republiky.

  • 6.1.1966 projížděl přes obec v odpoledních hodinách soudruh prezident Antonín Novotný a některé děti ho prý skutečně viděly.

Dožínky v roce 1967

Dožínky 1967

Výlet do Krkonoš v roce 1974

Krkonoše 1974

 

   Jak jsme se již zmínili, škola byla zrušena v létě roku 1975, v témže roce přestává fungovat i hostinec Lupoměských, a rok poté byl zrušen i MNV. Od 1.1.1981 se Údavy stávají součástí Ždírce nad Doubravou, v obci je ustanoven občanský výbor, v jehož čele je Vladimír Turnhöfer a poslankyní MNV Božena Němcová. V roce 1982 se oživuje obecní kronika. Kronikářem se stává na dlouhá léta František Otradovský.

Oblíbené místo setkávání omladiny "na bidlech"

Na bidlech

V roce 1983 odpracovali obyvatelé obce i chalupáři přes 1000 hodin při budování požární nádrže, údržbě školy i požární zbrojnice. V letech 1986-87 byla celkově rekonstruována prodejna ve školní budově i s částečným podřezáním zdiva, provizorní obchod byl umístěn v budově statku (bývalý hostinec U Pecinů). Zrenovovaná prodejna otevřena 15.2.1988.

Revoluční rok 1989 probíhal jako všude jinde v republice, občané sledovali vývoj událostí, mj. se rozpadla místní organizace SSM. Pomalu se začal rozbíhat život v obci s jinou motivací. Občané a chalupáři si sami chtěli zlepšit prostředí, a tak už v roce 1990 začali s přeměnou bývalého školního dvora na hřiště a v budově začal fungovat provizorní výčep jako předchůdce hasičské hospůdky. V prvních porevolučních volbách do obecního zastupitelstva ve Ždírci n. D. byl zvolen údavský kandidát František Plíšek. Starostou se stal poprvé Jan Martinec, který je ve funkci do dnešních dnů. V obci byl pak v roce 1991 ustanoven sedmičlenný občanský aktiv. Toho roku pak na nově vybudovaném hřišti za školou probíhá na závěr prázdnin dětský den a rok nato i první nohejbalový turnaj.

Dětský den 1991

Dětský den 1991

   Postupně se začíná pracovat na opravách v obci. V roce 1993 byly zahájeny práce na vybudování chodníku a bylo rozšířeno veřejné osvětlení. Mění se také sídlo pošty, po 13 letech služeb pošty studenecké se k nám vozí pošta ze Ždírce n. D. Hasičská hospůdka se legalizuje, neboť nově zaregistrovaný Sbor dobrovolných hasičů získává k 2.3.1993 živnostenský list na hostinskou činnost. V obci tedy po letech opět funguje hospůdka, i když jen výčepního charakteru. Mnohem větší význam má však jako místo setkávání sousedů a nepsané informační centrum, zároveň se zde po letech pořádají taneční zábavy.

V roce 1994 probíhá oprava silnice od hasičské zbrojnice na „horní konec" a na podzim toho roku v komunálních volbách se nepodařilo prosadit naše kandidáty do ždíreckého zastupitelstva. Starostou zvolen opět Jan Martinec. V roce 1995 hostí hasičská hospůdka první sraz rodáků a zakládá se tak tradice, která trvá dodnes.

 Rodáci 1995

   Roku 1997 se vrací František Plíšek do řad obecního zastupitelstva náhradou za odstoupivšího člena.  Budova bývalé školy pak prochází částečnou opravou, je podřezána, a tím se zlepšují podmínky pro provoz sálu i výčep hospůdky, který je vybaven novým inventářem. Během roku se provádějí práce k zavedení telefonu do jednotlivých domů, příští rok - 1998 - už telefon funguje ve 20 domácnostech. Manželé Otradovští ml. kupují budovu bývalého hostince U Pecinů (v 60. letech využívanou jako byty statku a dílnu textilní výroby) a začínají s přestavbou na restauraci. V podzimních komunálních volbách je opět zvolen František Plíšek do zastupitelstva.

  • V červenci roku 1999 přišel nečekaně velmi intenzivní liják, který zaplavil horní část obce a spláchnul sem spoustu bahna ze špatně obhospodařovaných polí. Zaplaveny byly sklepy, studny, a u Marečků v č. 9 byla voda i v bytě. Zasahovaly dva profesionální sbory a 15 sborů dobrovolných hasičů.

Povodeň 1999

Shodou okolností v roce 1999 klesl počet obyvatel na 99. Záhy se ale opět přehoupl přes stovku.

Rok 2000 byl přelomový v mnoha ohledech. Ždírec nad Doubravou získal statut města a v Údavech se skoro celý rok kopalo. První přišly na řadu rozvody plynu a měsíc po jejich dokončení v říjnu se zakopávaly elektrické kabely pro rozvod do domácností a k veřejnému osvětlení. Ze vsi zmizely sloupy a dráty elektrického vedení.

2000 elektrika do země

Budování se nevyhnulo ani roku následujícímu. V budově bývalé školy vznikly stavebními úpravami 2 obecní byty, opravovaly se místní komunikace a v říjnu 2001 byla otevřena restaurace U Pecinů, kterou provozuje rodina Zdeňka Otradovského. Několik měsíců nato, v květnu 2002, navštívil tento podnik senátor za náš kraj Petr Pithart, který tu měl schůzku se starosty okolních obcí.

Senátor Pithart uprostřed, za ním zleva zástupci Ždírce n.D. místostarosta Gajdorus a starosta Martinec

Senátor Pithart uprostřed

V létě slavil SDH sté výročí svého vzniku a na podzim se opět podařilo prosadit ve volbách do městského zastupitelstva našeho zástupce Fr. Plíška.

Třetí rok jedenadvacátého století se pokračovalo v úpravách budovy bývalé školy. Udělala se první část fasády, septik a opravily toalety. K 30.6. ukončil činnost kronikáře pan František Otradovský, svou práci vykonával poctivě 20,5 roku. Nahradil jej pan Ladislav Trpkoš. V srpnu tohoto roku se v Údavech uskutečnil první a zatím poslední svatební obřad pod širým nebem, v zahradě č. 20. své ano řekli oddávajícímu starostovi Janu Martincovi manželé Hadravovi.

Tempo oprav a staveb nepolevilo ani v roce 2004, kdy se zvětšovalo a oplotilo hřiště v areálu u hasičské hospůdky, opravila se kanalizace u zbrojnice a U Pecinů se pustili do přístavby restaurace a penzionu. Na konci roku ukončil práci kronikáře Ladislav Trpkoš.

Kroniku přebírá na jaře 2005 Otakar Formánek a hned je svědkem dalšího technologického mezníku. Na budově bývalé školy je umístěn vysílač bezdrátového internetu. Připojuje se cca 11 domácností, které jsou signálem pokryty.

  • V restauraci U Pecinů se 7.3.2005 poprvé schází parta dam ve středním věku a zakládají tradici tzv. „babinců". Setkání se napříště koná pravidelně jedenkrát měsíčně a jeho náplní je diskuse o novinkách v životě obce, dobrá večeře a k tomu nějaký ten „šláftruňk". Později se přidávají se stejnou aktivitou i mladší údavské ženy.

Na počátku roku je v Údavech 123 obyvatel, což je oproti konci minulého století nárůst o 24. Na konci ledna končí po mnoha letech se svou prodejnou v budově bývalé školy paní Emílie Chvojková. Po měsíční přestávce obchod otvírá paní Hana Sedláková, ale po roce a půl stálý prodej potravin v obci končí, od září 2007 sem zajíždí pojízdná prodejna. Během roku 2006 ještě proběhla zásadní rekonstrukce přízemku budovy bývalé školy. Byly odděleny prostory nájemníků od hasičské hospůdky a k ní bylo přistavěno nové sociální zařízení. Dokončena byla také fasáda a areál doplnila krásná zastřešená pergola se sezením a venkovním výčepem. Sportovní areál tak získal novou tvář a je k dispozici široké veřejnosti a SDH zde pořádá sportovní a společenské akce.

 Oprava školy 2006

V restauraci U Pecinů byla dokončena přístavba a objekt byl rozšířen i o ubytovací část penzionu.

V podzimních komunálních volbách byl opět zvolen údavský zástupce František Plíšek do městského zastupitelstva.

  • Zima roku 2006 byla velmi dlouhá a bohatá na sníh. Ještě v polovině března leželo v celé obci více než 1 m sněhu a na stinných místech vydržel do května.

Takto se chodilo domů v únoru 2006

Sníh 2006

Rok 2007 se nesl v duchu oslav 105. výročí vzniku SDH, oslavy se opravdu vydařily. V hasičské hospůdce U lípy následkem bujarých oslav a teplého počasí poprvé došlo pivo. Na konci roku se v prostorách po prodejně potravin opět něco děje – Zlata Marková zde otvírá kosmetický salon Zlaťák, který si brzy získává slušnou klientelu.

Na začátku roku 2008 byl zrušen provoz kravína, poslední kusy dobytka z tehdy už soukromého statku byly odvezeny 29.2.

Opuštěný kravín

V roce 2009 byla s občany diskutována studie možného obchvatu Údav, která vyvolala rozporuplné názory a emoce, vzhledem k začínající hospodářské krizi a nedostatku financí se však realizace odkládá na neurčito a projekt je zatím pozastaven.

Hlavní akcí roku 2010 se stala přístavba hasičské zbrojnice, financovaná městem. Započala v květnu a slavnostní kolaudace proběhla v polovině listopadu za účasti mnoha hostů a členů SDH.

Přístavba zbrojnice

Všesportovní areál u hasičské hospůdky se dočkal v létě dalšího zkvalitnění. Antukový povrch hřiště, který po dvaceti letech provozu byl již značně narušený, byl nahrazen asfaltovým, čímž se dosáhlo praktické bezúdržbovosti. Na členech SDH zůstalo pak nalajnování a úpravy okolí.

Areál U lípy

Ve volbách do městského zastupitelstva tentokrát již nebyl žádný údavský kandidát, takže jsme po letech přišli o možnost účastnit se aktivně práce zastupitelstva. Starostou se stal opět Jan Martinec. V obci byl zvolen osmičlenný osadní výbor, kterému předsedá Naďa Turnhöferová.

Rok 2011 přinesl další zlepšení v areálu u bývalé školy. Asfaltové hřiště bylo odvodněno a za pergolou byl vybudován nový dřevník pro potřeby hasičské hospůdky a akcí v jejím sále. Také byl na žádost občanů postaven přístřešek u autobusové zastávky směrem na Chrudim. Toho roku už Údavy zaznamenaly opět pokles počtu obyvatel, v červenci jich bylo 107.

2012 je rokem 110. výročí vzniku SDH v obci. Více najdete na stránce Historie sboru

Aktuality

13.12.2018 v zimním kabátě více...
7.12.2018 další letecká pozvánka více...
5.12.2018 k životnímu jubileu více...
1.12.2018 a náš stánek je už prázdný více...

Kalendář akcí

je čas se přihlásit více...
zapište si do kalendáře více...

Kontakty

SDH Údavy
Údavy 43
58263 Ždírec nad Doubravou

IČ: 15060390

info@sdhudavy.cz
www.sdhudavy.cz

Náměty a připomínky k webu adresujte kronikáři SDH Oldřichu Miltovi.
telefon 774 277 622
e-mail oldrich.milt@seznam.cz


FORTECH